Podpora z NZÚ

Podpora pro podnikatele

Obnovitelné zdroje obecně

        Odkaz na stránky s databázi mapující některé realizace systémů obnovitelných zdrojů v České republice členěné dle typu obnovitelného zdroje:

Podíl výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě postupně roste, za první pololetí roku 2009 dosáhl 6,5 %.
Podíl jednotlivých typů OZE na výrobě :

Pro rok 2010 se ČR zavázala v přístupové smlouvě, že podíl výroby z OZE bude 8 %.

        Malé vodní elektrárny

        Ve vodních elektrárnách voda roztáčí turbínu; ta je na společné hřídeli s elektrickým generátorem (dohromady tvoří tzv. turbogenerátor). Vodní turbíny jsou technicky nejdokonalejší mechanické motory vůbec - dosahují 95% účinnosti. Průtoky toků, na kterých jsou zřizovány malé vodní elektrárny (do 10 MW), jsou kolísavé a silně závislé na počasí a na ročním období.

        Biomasa

        Z energetického hlediska je významná pouze energeticky využitelná biomasa (energetická biomasa, někdy zkráceně pouze biomasa). Jedná se o těla všech organismů, živých i mrtvých, tj. živočichů, rostlin, hub, bakterií a sinic. Před samotným využitím se biomasa upravuje mechanicky, termicky, chemicky nebo mikrobiologicky. Biomasu můžeme považovat za akumulované sluneční záření s nízkou účinností ale v podstatě s nulovými ztrátami při dlouhodobé akumulaci.

        Bioplyn

        Bioplyn je směs plynů, z nichž hlavní jsou metan CH₄ a oxid uhličitý CO₂ (H₂, N₂, H₂S,…), který vzniká při mikrobiálním rozkladu organické hmoty za nepřítomnosti kyslíku (anaerobní fermentace). Organickou hmotu tvoří obvykle exkrementy hospodářských zvířat (kejda, trus, hnůj, močůvka, podestýlka), fytomasa (siláže, senáže, rostlinné zbytky, energetické plodiny, neprodejná zemědělská produkce), domovní a komunální odpady, odpady zpracovatelského a potravinářského průmyslu (jatka, mlékárny) a další odpady (masokostní moučka apod.).  Vlastní metanizační proces probíhá v anaerobních reaktorech (uzavřené velkoobjemové nádoby) různých tvarů, velikostí a způsobu míchání. Z hlediska procesní teploty se v praxi setkáváme s procesy mezofilními (35 až 40°C, např. zpracování prasečí a hovězí kejdy) nebo termofilními (55 až 60°C). Vzniklý plyn je jímán a lze jej efektivně využít k výrobě elektrické energie a tepla v kogeneračních jednotkách. Výstupem je rovněž kvalitní organické hnojivo.

        Větrné elektrárny

        Větrné elektrárny (VtE) se jako první z obnovitelných zdrojů energie dostaly ze stádia experimentální „alternativní“ technologie do fáze vyspělé průmyslové produkce, umožňující výrobu elektrické energie za téměř konkurenceschopné ceny. Jejich nevýhodou je příliš velká kolísavost výkonu dle větrných podmínek a příliš velký zásah do panoramatu krajiny.

        Termosolární systémy

        Termosolární systémy nebo též solární kolektory se používají k výrobě tepla nebo ohřevu užitkové vody. Jedná se o zařízení pro zachycení slunečního záření a jeho přeměnu na teplo (absorbér), které je následně odvedeno teplonosnou kapalinou do místa spotřeby, např. do zásobníku teplé vody. Nevýhodou je malá účinnost venkovních systémů v zimním období, kdy je nosné médium (kapalina) příliš ochlazována okolní nízkou teplotou.

        Tepelná čerpadla

        Ze vzduchu, vody nebo země odebírá teplo chladivo kolující v tepelném čerpadle (výměníku) a tím se odpařuje (mění kapalné skupenství na plynné). Kompresor tepelného čerpadla prudce stlačí jen o několik stupňů ohřáté plynné chladivo, a díky fyzikálnímu principu komprese, kdy při vyšším tlaku stoupá teplota, jako teplotní výtah "vynese" ono nízkopotenciální teplo na vyšší teplotní hladinu cca. 80°C. Takto zahřáté chladivo pomocí druhého výměníku předá teplo vodě v radiátorech, ochladí se a zkondenzuje. Radiátory toto teplo vyzáří do místnosti. Ochlazená voda v topném okruhu pak putuje nazpět k druhému výměníku pro další ohřátí. Průchodem přes expanzní ventil putuje chladivo nazpátek k prvnímu výměníku, kde se opět ohřeje.